Vítejte ve Starém světě!
Ve světě plném nebezpečí a dobrodružství. Není to svět zcela nepodobný tomu našemu, ovšem o několik staletí nazpět, v dobách temného středověku. Stejně jako například v Evropě ve 14. století, tak i ve Starém světě vládnou v jednotlivých zemích monarchové, potýkající se s každodenními starostmi feudálního světa – ať už je to rostoucí moc šlechty, požadavky bohatnoucích měšťanů nebo všeobjímající moc Svaté matky církve, zástupce Boha všemohoucího na zemi. A když se zrovna neděje nic jiného, vypukne mor nebo do pravověrného světa vpadnou pohané z pouštní říše Jaad Habaal nebo barbaři z dalekého severu.
Příběh, který na vás čeká a ve kterém budete hrát hlavní roli, se odehrává v jednom z těchto pravověrných království, ve starobylé zemi jménem Ultherst, které obyvatelé říkají jednoduše Říše. Stejně jako ostatní pravověrné země Starého světa žije Říše už téměř tisíc let pod ochranou boží, počítáno od okamžiku, kdy bylo svrženo pohanství a na troskách antické říše Ereborn vyrostly jednotlivé pravověrné státy. Nebyla to sice doba vyplněná klidem a mírem, jak by se mohlo zdát, období prosperity se střídaly s obdobím válek a úpadku, ale na druhou stranu se za těch dlouhých tisíc nestalo nic, co by mohlo vážně ohrozit pravověrný svět. To se však mělo rychle změnit.
Proroctví svatého Ezechiela, jednoho z třinácti následovníků Prvního proroka, zvěstovatele pravé víry, sepsané v knize Zjevení, strašilo pravověrný svět pádem tisíciletého království božího na zemi a propuštěním Ďábla z jeho žaláře. Stát se tak mělo poté, co se na obloze objeví zlá hvězda a zemi postihnou tři strašlivé pohromy, zvané boží rány – hlad, mor a ohnivý déšť. A přesně to se i stalo.
Před třemi lety se na obloze objevila hvězda, která nebyla nikdy předtím spatřena. Ten samý rok potom stihla Říši tak zničující neúroda, až lidé i dobytek umírali hlady. Kdo nezemřel, byl následujícího roku svědkem mnohem strašlivější pohromy – morové rány. Černá smrt zahubila přes polovinu obyvatel Říše, mnohá města i vesnice proměnila v opuštěná místa a uvrhla obyvatelstvo Říše do hlubokého zoufalství. Utrpení však nemělo být konce – třetí boží rána udeřila letos v podobě ohnivého deště, který spálil vše, kam dopadl.
Zjevení svatého Ezechiela se zkrátka začalo naplňovat a nebylo nejmenších pochyb o tom, že se blíží konec světa. A znáte lidi – místo toho, aby se začali modlit k Bohu a prosit ho za odpuštění, kdekdo začal ve sklepě potají vyhřezávat vnitřnosti z domácích zvířat nebo znesvěcovat hostie ve snaze zalíbit se tomu, kdo to tady s největší pravděpodobností na dalších tisíc let převezme. A tak přišlo to, co bylo nevyhnutelné – král ve snaze zabránit vnitřnímu rozkladu říše podepsal dekret, kterým svěřil veškerou vyšetřovací a soudní moc do rukou inkvizice. Svaté oficium, jak zní honosný název tohoto církevního aparátu, začalo okamžitě jednat a vypukl hon na čarodějnice, který neměl v posledních staletích obdoby. Celá Říše se zahalila do dýmu z popravčích hranic.
Mohlo by se zdát, že to vyřešilo všechny problémy – ovšem opak je pravdou. Všestranné pravomoci inkvizice se staly trnem v oku nejenom mocné říšské šlechtě, která se obávala jejich zneužití, ale především Bratrstvu spravedlivých, prastarému rytířskému řádu pověřenému odedávna dohlížením nad spravedlností v Říši. Ultherst se tak zmítá nejenom kacířstvím a panikou z očekávaného konce světa, ale rovněž hlubokými vnitřními rozpory. A aby toho nebylo málo, zaplavili Říši monstra z dávných časů, které jakoby se draly z pootevřených bran pekelných. Není divu, že celý zbytek pravověrného světa sleduje dění v Říši se vzrůstajícím neklidem, protože nákaza může snadno překonat hranice Říše a zamořit celý svět!