Ultherst
Říše Ultherst je jedna z pravověrných zemí Starého světa. Ze tří stran je obklopena oceánem a ze severu je od zbytku pravověrného světa oddělena vysokým pohořím Měsíčních hor. Hlavním městem Říše je Alvaron, ve kterém sídlí vládce Ultherstu, král Eduard II. Celá země je zničena božími ranami, které na ni v posledních třech letech dopadly a je to znát na každém kroku. Většina domů ve městech je opuštěných, obchod vázne, není co jíst a za hradbami měst se to hemží pekelnými monstry nebo hromadami banditů. Příběh vás zavede celkem do tří velkých měst a jejich okolí – Hillbrandtu, Glatzburgu a Alvaronu.
Hillbrandt
Příběh začíná v chudém podhůří Měsíčních hor, v hraničním městě Hillbrandt. Právě sem vás zavede vyšetřování vašeho prvního případu. Městu a okolí vládne vévoda Weinberg, kterému se dlouhá léta dařilo držet město při životě díky těžbě železné rudy v nedalekých dolech. Když však horníci narazili na prastaré zlo číhající v útrobách země, byl s těžbou konec. Monstra z dávných časů zaplavila doly i jejich okolí, vydrancovala hornickou vesnici Asherbald a rozlezla se po celém podhůří Měsíčních hor. Od té doby není nikde jinde než za hradbami města bezpečno. Nebýt velké pomoci biskupa Quentina, starého a zkušeného duchovního, mohlo to s lidmi v Hillbrandtu dopadnout všelijak. Díky němu je však stále ještě mezi lidmi uchovávána špetka naděje.
Glatzburg
Zhruba uprostřed Říše se nachází prastaré město Glatzburg. Byl postaven nedaleko bývalého antického města Galibornium před celými tisíci lety v době, kdy pohanská říše Ereborn vzala za své pod útoky pravověrných armád vedených svatým Ortheniem. Bývalo to bohaté město s mohutnými kamennými hradbami, výstavními měšťanskými domy a rušnými tržišti, ale zlá doba dolehla i na sem. Pořádek v ulicích drží železnou rukou kníže Heidrick, rozvážný a přísný muž. V poslední době však musí čelit nekonečným tlupám lapků a loupeživých rytířů, kteří téměř obléhají město a nedovolí projít jediné kupecké výpravě ani do města, ani z města.
Alvaron
Nedaleko jižního pobřeží oceánu stojí královské sídelní město Alvaron. V jeho centru stojí královský hrad, nádherná stavba vybudovaná v tom nejmonumentálnějším slohu. Ovšem takových budov je v Alvaronu více – vždyť zde sídlí jak arcibiskup Laurencius, hlava Svaté matky církve, tak generální inkvizitor Commendoni a spousta dalších nejvýznačnějších osob Říše. Bývalo to město přetékající nekonečnou zábavou, karnevaly a trhy, ale tomu je konec. Teď město tíží dusivá atmosféra konce světa a na náladě nepřidá ani skutečnost, že král už několik let utápí ve vínu svůj žal nad ztrátou jediného syna, korunního prince Ludvíka.
Král
Býval to mocný vládce a neohrožený válečník, který byl ochoten pro blaho své Říše učinit cokoli. Lid ho miloval a šlechta tolerovala, což už je co říct! Avšak od okamžiku, kdy mu zemřela na mor celá jeho královská rodina včetně tří dcer a korunního prince Ludvíka, začalo to s králem Eduardem jít od devíti k pěti. Nedokázal unést svůj žal a víno se stalo jeho nejvěrnějším společníkem. Proto se ani dlouho nerozmýšlel, když podepsal dekret svěřující veškerou soudní moc do rukou inkvizice. A právě tím uvrhl Říši do ještě většího rozkolu, který není schopen sám vyřešit. Mnohem hroší otázka však je, co se stane s Říší, když by král zemřel a nezanechal žádného dědice trůnu...
Svatá matka církev
Když První prorok zemřel mučednickou smrtí na kříži, zanechal po sobě dvanáct následovníků, svatých proroků. A právě ti stáli u zrodu Svaté matky církve, duchovní instituce pokračující v práci, kterou První prorok a jeho následovníci započali. Posláním církve je přinášet lidem spásu tím, že je jako pastýř své ovečky vede k poslušnosti a pokání. V průběhu staletí se však církev přestala starat pouze o duchovní záležitosti a stal se z ní mocný hráč v politice i obchodu. Majetek Svaté matky církve se zcela vymkl představě svatých proroků o chudobě a odříkání. Církevní zákony svazují celou společnost bez výjimky a postavení arcibiskupa, hlavy říšské církve, je srovnatelné s postavením krále. Není divu, že se to řadě lidí nelíbí, ale v těchto dobách je lepší držet jazyk za zuby! V čele Svaté matky církve je v současné době arcibiskup Laurencius, starý duchovní s dlouholetými zkušenostmi získanými službou u papežského stolce daleko za hranicemi Říše.
Inkvizice
Přestože Svaté oficium vzešlo z lůna Svaté matky církve, není inkvizice církvi nijak podřízena – právě naopak. Svaté inkvizici je na základě králova dekretu podřízeno všechno a všichni. Inkvizice má právo vyšetřovat a soudit veškeré zločiny proti Bohu a víře, tedy veškeré případy hereze bez ohledu na to, kdo je podezřelý. V čele inkvizice strojí generální inkvizitor kardinál Commendoni, přísný a upjatý muž, který je naprosto přesvědčený o správnosti všech svých kroků. Struktura inkvizice je poměrně komplikovaná, rozpadá se na jednotlivé kurie, které pokrývají území celé Říše a ve kterých vykonává vrcholné pravomoci příslušný kuriální inkvizitor. Tomu jsou podřízeni všichni inkviziční soudci i inkviziční vyšetřovatelé v dané kurii, kteří se největší měrou podílejí na vyšetřování a souzení případů hereze. A aby se nezapomnělo – inkvizice je pochopitelně oprávněna používat při výslechu útrpné právo!
Bratrstvo spravedlivých
Před mnoha staletími, kdy se Starý svět zmítal v agónii křížových výprav vedených proti pohanské pouštní říši Jaad Habaal, vznikl v Ultherstu mocný rytířský řád Bratrstva spravedlivých, který vzal do svých rukou spravedlnost v době, kdy tehdejší vůdce Říše bojoval ve vzdálených písečných krajích za osvobození Božího hrobu. Po utichnutí křížových výprav byl řád zachován s tím, že mu byly svěřeny rozsáhlé pravomoci v oblasti výkonu spravedlnosti. Paladinové Bratrstva spravedlivých se tak stali především zárukou bezpečí na cestách i uvnitř měst. Ovšem jak jejich moc rostla, mnozí začali zdvihat varovný prst, neboť nebylo pochyb o tom, že Řád se stává mocnějším než samotný královský rod. V současné době je v čele řádu velmistr Christoffer de Malamert, odvážný a obávaný válečník, který se však dostal do ostrého střetu s inkvizicí, neboť odmítl podrobit členy řádu její pravomoci. Vztahy mezi Bratrstvem spravedlivých a Svatým oficiem tak jsou velmi napjaté.
Šlechta
Jednotlivým krajům Říše nevládne přímo král, ale šlechta. Přestože to jsou královi poddaní, jejich faktická moc jim umožňuje vystupovat vůči královské koruně relativně nezávisle. Když však překročí únosnou mez, mohou snadno poznat králův hněv a skončit ve vězení nebo na popravišti. V nejvýznamnějších místech říše vykonávají šlechtici královskou moc jako královští správci, což je titul, který jim král propůjčuje (a to i dědičně) za jejich službu vlasti.
Kacíři
Hereze neboli kacířství existovalo vždy a všude. Od okamžiku, kdy První prorok zemřel na kříži a většina Starého světa přijala pravou víru, existovali lidé, kteří se od pravé víry z nejrůznějších důvodů odvraceli, ať už to byli vyznavači starých pohanských bohů nebo uctívači Ďábla. A po celou tu dobu se Svatá matka církev snaží proti herezi bojovat, protože ohrožuje samotnou podstatu víry. Kdo byl shledán vinným, ten byl upálen na hranici, aby plameny boží spravedlnosti očistily jeho duši od hříšného těla. Počet případů hereze tak byl neustále držen pod kontrolou, i když čas od času pravověrný svět ohromilo nějaké to kacířské spiknutí. Ovšem poté, co se před pár lety objevila na obloze zlá hvězda, začal počet případů odhaleného kacířství v Říši prudce stoupat a nebylo možno jim čelit tak jako doposud. Proto bylo navrženo, aby inkvizice získala mnohem širší pravomoci než doposud. A tak se i stalo. Ovšem výsledek nebyl takový, jak si mnozí slibovali, protože kacířství se v Říši zakořenilo tak hluboko, že jeho kořeny sahají snad až do samotného pekla.